Aby nevznikl mylný dojem, že děti mlátí jen věřící nebo rodiny "asociálů": v naší bezvěrecké, spořádané středostavovské rodině se tělesné tresty používaly rovněž a fakt nešlo o nějakou "facku v afektu". Matka a otčím mě mlátili vařečkou, proutkem, páskem, otčím měl na mlácení takovou pěknou, tlustou bužírku spletenou z izolovaných drátů. Prakticky nebyl týden, kdy bych neměla na zadku a na stehnech "jelita" hrající všemi barvami. Když jsem se bránila, mlátili klidně přes hlavu nebo přes ruce - dodnes mám na pravé ruce jeden prst křivý, protože mi ho vlastní matka přerazila a blbě to srostlo. Ještě když mi bylo 14, otčím se na mě jednou ve vzteku vrhnul (předcházela tomu scéna, kdy jsem hlídala v koupelně sestru při koupání a on mi oznámil, že nemám co dělat v JEHO koupelně, když mi to NEDOVOLÍ, načež jsem se "drze ušklíbla") a mlátil mi hlavou o radiátor, až po kuchyni lítaly kusy plastu ze sponek, co jsem měla ve vlasech. Důvodem k fyzickému trestu bylo prakticky cokoli - "odmlouvání", "neposlouchání na slovo", poznámka ze školy, něčí stížnost, nedodržení vesměs idiotských "pravidel". Přestalo to až ve chvíli, kdy jsem se jim dokázala postavit. To, že jsem se přestala bát a "drze" se jim u výprasku vysmívala mělo za následek ještě větší agresi.
Když už jsem bydlela u babičky a během návštěvy u matky došlo k nějakému sporu a matka se pokusila mě znovu zmlátit - to mi bylo tak 15 - prostě jsem ji poslala přes kuchyni do skleněnejch dveří, který se jen zázrakem nevysypaly. Od té doby si dávala sakra pozor, protože věděla, že jsem opravdu schopná ji i zabít.
Kdyby se mi v mých pětadvaceti letech neomluvila, vymazala bych ji ze života. Víc jak pět let předtím jsme spolu v podstatě nemluvily, byla jsem v kontaktu jen s babičkou a když jsme na sebe náhodou u babičky narazily, odcházela jsem z bytu, ani jsem ji nepozdravila.
Moje matka není ani psychopat, ani fanatik, je to v podstatě hodná ženská, co má ráda zvířátka a pomáhá lidem, jen přijala jako normu, že děti je správný bít, když neposlouchají na slovo, protože absolutní poslušnost dětí je cílem každého řádného vychovatele.

Ten zákon, jak už tu někdo správně poznamenal, potřebujeme jako prase drbání.