Libíku, něco jsem udělat musel. Nemohu jako rodič tolerovat bezpráví, nespravedlivé ubližování, nebezpečí zranění. Určitě jsem mu ji i někdy střihl, ale já jsem depresivní melancholický flegmoň, tak toho afektu moc nenajdeš.

Dítě, které za 30s bude myšlenkama jinde, které nevydrží v koutě, které při zavření v pokoji vysklilo výplň (opatrně, kyblíčkem, jak se chlubil,pořezal jsem se já). Trochu jsem ty afekty musel dohrávat, jinak jsem byl spíš na složení.

Takže jsem věděl, že musím být v zájmu férovosti vůči dceři soudce, mstitel, prostě ho popadnout a plácnout mu. Omluvu jsme praktikovali vždy. Stejně to synovi i s plácnutím a omluvou přišlo jako strašná sranda.

Pomohlo, až když kolem 5-6 let začal chápat, že jí to vadí (což neznamená, že ji i nám občas něco vypečeného neprovedl ve 23),nás něco mrzí. Ale na impulsivní ADHD dítě je třeba jednat rychle a krátce.