Vážný,

mám přátele, kteří mají tvého syna 2x, s odstupem rok a tři čtvrtě. Jsou to aktivní křesťané a zároveň lidé, kteří tělesné tresty ze zásady neuznávají. A i jejich děti byly ve škole hodnoceny jako vychované (pedagogy, kteří věděli, že ani vychované dítě tohoto typu nebude vzorně sedět a podobně).
Byla jsem s nimi kdysi na delší akci a viděla jsem, že i vůči takovému dítěti může být dospělý čitelný a důsledný, nastavovat hranice, aniž by byly fyzické tresty nutné a aniž by je nahradila šikana psychická, řev a podobně.

James Dobson je ročník narození 1936, jeho knihy směřují do velmi odlišného kulturního prostředí.
Myslím, že v přístupu k tělesným trestům se prostě z pohledu dnešní doby mýlí, ačkoliv nevím - třeba jeho pojetí mohlo na jiném čase a místě představovat pokrok. Já to vidím jako krok zcela mimo.

Jím nabízené trestání příliš blízce hraničí s týráním i v té nejlépe míněné formě a jinak dokonale milující rodině. Řekla bych, že děti z toho můžou vyjít OK nanejvýš navzdory tomuto typu trestání, pokud je jinak vztah rodičů k dětem skutečně dobrý.