petluše
Můj otec je ve stavu - hlava částečně s občasnými pozitivními záblesky, tělo pomalu schází.. dva roky.. Stará se hlavně matka, je to pro ni hodně náročné, snažíme se se sestrou pomáhat, ale jsme obě 150 km daleko. Spíš pomáhá ona.
Situace má dopad i na mamku, postupně se čím dál tím víc uzavírá do světa, ve kterém je jen ona a otec. Chápu ji, už prostě nemá kapacitu. Ale nemá už tolik času na svoje koníčky - jezdila na univerzitu třetího věku, konzerty, výstavy, divadlo. Teď z toho stíhá už jen zlomek.