Však já to křičení taky beru jako selhání. Přitom se ta situace stále znovu opakuje a stále s výsledkem, že na sebe křičíme. Dítě si pořídilo kočky pod podmínkou, že jim bude ráno čistit záchody nejpozději ve chvíli, kdy sedám k práci. A taky koně pod podmínkou, že nebude koní smrad nosit domů. Z kočičího ho.na v záchodě a ze sedla na schodech je mi po ránu za zvracení. Jinak to unesu a i ty záchody vyčistím, ale po procitnutí ne.

Ráno vstanu, není to udělaný, slušně ji poprosím a dítě na mě zařve, že spí a vstávat kvůli tomu nebude. V tu chvíli se nase.u a řvu na ni taky, ať to jde okamžitě střelhbitě udělat. Po krátké hádce to jde udělat. Nestává se to každý den, ale třeba jednou týdně ano a neumím tomu zabránit. Jinak to dítě funguje úplně dokonale, zodpovědně a samostatně úplně ve všem, ale ranní záchody jsou snad prokletý. Přitom je to zrovna taková věc, přes kterou nejede vlak.