Těžko budeme hledat jakou jakoukoliv skupinu lidí od malé, neformální, jako je rodina, po velikou, jako je stát, která je dokonalá a není tam co řešit

Jenže právě při tom řešení je třeba si určit žádoucí směr a cíle - např. "Budeme se snažit, aby se v naší zemi tělesné tresty přestaly vnímat jako přijatelný výchovný prostředek" - to je dost jiné, než to de facto omlouvat, legitimizovat vlastním příkladem, relativizovat , a zároveň to neznamená, že každý dítě, které dostane pohlavek nebo na zadek, hned odebereme rodičům. Právě proto, že je tu tolerance vůči tělesným trestům tak veliká, je jasné, že bude třeba postupovat pomalu - a třeba začít od toho, že ministr tuto výchovnou praxi výslovně označí na nepřijatelnou , ne?