Jsem zastupitelkou malé obce v prstenci kolem Prahy. Klasický satelit se všemi zápory, které to s sebou nese. Dle trvale přihlášených nás je pod dva tisíce, reálně zde bydlí přes tři tisíce. Ale z těch, co mají TP jinde, nemá obec žádné příjmy. Hodně řešíme nevýhodné smlouvy s developery, které jsou dlouhá léta uzavřené a pro obec nevýhodné. Na druhou stranu chápu, že tehdejší zastupitelstva neměly ty informace, zkušenosti, legislativu. Máme uvolněného starostu a místostarostu a ti 90% své pracovní doby řeší běžný provoz obce, neustálé problémy, úklid, údržbu, mezisousedské spory... Třeba popelnice. To zabere pomalu dva měsíce v roce. Nejdříve vysvětluješ, proč se musely zdražit, pak vysvětluješ, že obec platí i svoz tříděného odpadu a opravdu to recyklační firmy nehradí, pak vysvětluješ, že házet trávu do pole místo do popelnice na biodpad opravdu není dobrý nápad. Ještě se snažíš poprat s tím, každý chce mít hnízdo na tříděný odpad blízko, ale nikdo ho nechce mít u plotu. Fakt to vypadá, že odpadky jsou nejdůležitější, ale asi to tak v obci, kterou má většina jen na přespání, tak je. Zbytek věcí řešíme společně po večerech - dotace, rozvoj obce, oprava hráze obecního rybníka, cenu za autobusy, špatně zaparkovaná auta v obytné zóně, oprava komunikací, prořez stromů. Do toho se snažíme o nějaký společenský život, práce abychom trochu smázli tu nálepku pouhé noclehárny, i když covid mnohé poslední dva roky omezil. Naposledy se nám povedl lampionová průvod, doufám, že letos už bude Dětský den a pod. Je to fičák, ale baví mě to. Uvidíme, co voliči na podzim. Zda je taky bavíme