Vážný, ono už je to dost přes 30 let, tak si podrobnosti úplně nepamatuji. Období vzdoru u nás nebylo nějaké markantní, nepamatuju si, že by děti prováděly nějaké zlomyslnosti vůči mně, vůči sobě jo, tam stačilo je rozdělit a každé zaměstnat něčím jiným. Já jsem se jim hodně věnovala, četla jim, chodili jsme ven dopoledne i odpoledne, hráli jsme si, stavěli, kreslili, vystřihovali a lepili. Domácí práce jsem se snažila dělat v době, kdy buď spali, nebo byli s babičkou a dědečkem venku, nebo aspoň byl doma BM, který se jim také hodně věnoval. Vařili jsme spolu. Když jsem musela něco udělat a nechtěla jsem, aby u toho byli, pustila jsem jim pohádku v TV nebo na gramofonu. Co znamená, že otravovali? My jsme si spolu hodně povídali, bavilo mě jim vysvětlovat věci, takže mi ani nevadilo věčné "proč". Nepamatuji se, že by mě otravovali. Ano, bylo to pro mě psychicky hodně náročné, být furt ve střehu, ale holt to tak být muselo. Neodpočinula jsem si ani v noci. Ale děti za to nemohly.