Pokud je jedno dítě trvale nemocné (v první 50%, do MŠ nesměla) tak spoustu věcí taky nejde a rodina to taky musí zvládnout.

Přijde mi, že jsme v té výchově strašně změkčilí. V různých dobách na poslušnosti na první dobrou záležel život dítěte, někdy i rodiny. Když babička s druhým dítětem utíkala v květnu 1945 prokopanými sklepy mezi domi před nacisty, kteří vyháněli lidi před tanky a tchýně musela za ní. Když babičky vařily na kamnech horkou vodu na koupání, nebo vyvařovaly. Když děti byly samotné venku a nesměly k rozvodným sloupům, na trať apod.