Debata se furt točí dokola. Fakt mi uniká, proč se tak visí zrovna na fyzičnu. Fyzično je zaměňováno za násilí. Takže co je násilí? Donucení k něčemu silou. Síla nemusí být zrovna fyzická. A máme úsloví jako zbytečné násilí, nepřiměřené násilí. Z toho by vyplývalo, že násilí samo o sobě není automaticky nic špatného. Jde o opak dobrovolnosti. Vymezovat se proti násilí nedává logiku, působení síly využíváme leckde, v různé formě. Povinné očkování je násilí Zajisté se řada dam domnívá, že v tomto případě je to ospravedlnitelné, protože cílem je zabránit něčemu ošklivému. No výchova má tentýž cíl (ne jedinej), pozitivní příklady jsou významné, ale nejsou všemohoucí, občas je třeba potomky k něčemu přinutit. Vybrat si jednu formu, která sama o sobě nevypovídá o ničem, a proti ní vehementně brojit mně osobně nedáva smysl,pokud bych proti něčemu brojila, tak proti nepřiměřeným postupům, jedno jakou mají podobu. Že je něco fyzické automaticky neznamená, že je nepřiměřené.

Zákon - snaha naroubovat veškeré dění na nějakou legislativou ve víře, že pak bude líp, je zoufalý omyl. Zákony jsou černobílé, život spíše odstíny šedi. Regulace všeho možného je cesta do pekel, občas je dobré nechat věci jim samotným.
Kdy naposled snaha napravit společnost k obrazu svému vedla k něčemu dobrému?

Fyzický trest osobně vnímám jako nouzové brždění. To není určeno pro běžné situace. Lidi nemívají touhu dostat se do situace, kdy je potřeba ho použít a většinově se chovají tak, aby to riziko omezili. Přes veškerou snahu se ale dostávají do situací, kdy na ně dojde, protože řadu věcí neovlivní. A pak je zatraceně dobrý mít možnost na tu brzdu zhurta dupnout, i když brzdové destičky a celý systém v tu chvíli trpí. Ale v tu chvíli jsou prioritou vyšší cíle. Fakt bych se té možnosti nerada vzdávala, i když bych ho nejraději v životě nepoužila.

Bachaři, školství atd. - už jsem psala, že oproti nim je rodič ve zcela jiné a unikátní pozici. To rodič nese zodpovědnost za dítě v celé šíři. Ale hlavně - rodič obvykle dítě miluje, záleží mu na něm, netrestá ho, aby ubližoval, ale aby dítě k něčemu dovedl. A láska bývá tou nejlepší pojistkou přiměřenosti, žádný zákon se s ní nemůže ani rovnat. Jo, jsou bohužel případy, kdy tenhle princip selhává, ale je vysoce pravděpodobné, že tady selže i zákon.

Poslední - kdysi jsem si taky myslela, že to přeci nějak musí jít bez toho, stačí mít ten správný přístup. Kdybych měla jen dceru, asi bych z tohoto omylu nebyla vyvedena. Místo toho jsem musela uznat, že na té historické zkušenosti něco bude. Nicméně zázraky to taky nedělá

Odpůrcům fyzických trestů jejich názor nikdo nebere, pokud se jim daří, je to skvělé. Jen se proberte z údivu "jak si proboha někdo může myslet něco jiného". Přispívala jsem do tèhle debaty, abych ozřejmila, proč si to někdo může myslet. Ale ve výsledku si nejsem jistá, jestli to vlastně chcete slyšet, a nejde vám jen o utvrzení toho, že vaše pravda je absolutní. Jdu dělat něco užitečného.