Půlko, úmyslně nedělá, co má dělat, tak je na místě zákaz... čeho?

Dle mého je lépe trvat na tom, co má dělat (pokud je to nutné). Ideálně by dítě mělo vědět, proč to má dělat. Pokud je tak malé, že neví, dá se drobet manipulovat nějakými nadšenými pokřiky pojď tady k tomu autíčku, podívej jak jede... (aby nevytahovalo knihy).

Pokud je starší, a úmyslně nedělá - to znamená, že chce rodiče vytočit? Chce pozornost. Má jí málo. Některé děti ovšem nelze nasytit... Jako jo, nikdy člověk nenajde supr řešení pro každé dítě v každé situaci.

Taky jsem měla nejdřív děvče, se kterým se dalo celkem domluvit již od batolecího věku (musela věc vzít za svou, pak to šlo, jinak se tedy sekla a když jsem ji násilím odnesla domů příkladně z toho hřiště, byla uražená až do večerního usnutí), a pak chlapce, který odkýval cokoli, ale nebyl schopen to dodržet (ADHD).

S těmi tresty - u malých dětí to nefunguje, u větších je lepší se domluvit, proč co nejde (nechtějí dělat, nedokážou), a proč to přesto je nutné (je-li to nutné - a to je dobré si včas ujasnit, a nebojovat ve zbytných bitvách).