Přišel na mě soused a vyčítal mi, že v bytě cvičím. Že skáču a třese se mu strop, že to je furt dokola a že on chce mít v bytě klid.

Fakta:

Ano, cvičím. Ne, necvičím furt.
Cvičím 2x týdně, někdy ani to ne.
Nejsem Olga Šípková, takže neskáču hodinu půl metru vysoko. Cvičení vypadá tak, že 5 minut něco rychlejšího - chůze, úkroky, mírné poskoky. 10 minut posilování, protahování apod. Tohle se opakuje 3x.

Čili výsledek je ten, že dvakrát týdně dělám "obtěžující" cviky 3x 5 minut během jedné hodiny. Mám kolem 70 kil, ale fyzičku mám bídnou, takže u poskoků jsem ráda, když se odlepím od země. A nikdy nestíhám rychlost cvičitele, zpravidla na jeho 3 cviky já udělám jeden.

Cvičím na tlustém koberci a bosa. Kroky dělám přes špičky.

Myslíte si, že tohle cvičení je v takové četnosti a intenzitě, že si ten soused stěžuje oprávněně?


(Ráda bych chodila někam cvičit pravidelně, ale to nejde, protože mám nepravidelnou práci. O víkendu chodím na procházky, trochu běhat a plavat. Ale potřebuji i přes týden a potřebuji něco rychlejšího, u čeho se zadýchám a zvýším tep.)