Přidat odpověď
Když jsem bydlela v bytě, tak mi vadilo, že sousedi nade mnou vstávali o hodinu dřív než já. Paní ještě ušla, ta byla celkem tichá, ale pán, když vstal tak zahájil pochod Praha-Prčice. Chodil po patách, zřejmě bez pantoflí a dusal po bytě sem a tam asi hodinu každé ráno, občas něčím bouchnul, ukládal pivní lahve do tašky, pak seběhl přískokama schody.. O víkendu od šesti potichu třískali kamnama, když zatápěli. Pak přišlo vnouče, který od rána dusalo po bytě - děti nechoději, ale běhaji. Jejich dospívající děti věčně poslouchaly muziku, kouřily trávu na balkoně, hulákaly a hádaly se, dokonce se rvaly, on mlátil svou přítelkyni, jeho sestra do toho zasahovala. Měli psa, který se zásadně venčil sám, vyl, když byl doma sám - i v noci, štěkal na lidi, producíroval se po chodbě, když jsem vytírala... Měli špatně udělaný odpad, takže jsem neustále měla na stopě v kuchyni mokrý, kapající flek.Nezájem. Kouřili na balkoně a odklepávali mi popel do vypraného prádla, odpadky skladovali na balkoně, takže mi věčně padaly na můj balkon. Udělali si pod okny sezení, kde pořádali grilovací návštěvy, hulákali a čmoudili do oken.
Sousedka pode mnou zase vstávala v půl čtvrté, první co udělala, že pustila pračku a nasraně třískala vším možným. O víkendu od půl sedmé vyhrávala rádiem.
Lidé to byli milí a všeobecně oblíbení. Já byla za tu stěžovačku, ač jsem si stěžovat nechodila, neb jsem věděla, že to nemá smysl. Však se téměř všechno odehrávalo mimo dobu nočního klidu a oni si jen tak slušně žili.
Jak já jsem šťastná, že už nemusím bydlet v bytě ! I když ani v domku to bohužel není úplně bez mráčku, protože bezohlední dementi jsou všude, je jich víc než dost.
Se sousedem, bych se domluvila, že si dvakrát týdně zacvičím a požádala bych ho, aby to vydržel. Chápu, že mu to leze na nervy, když mu pravidelně a opakovaně duní strop, ale tady je asi na místě nějaký kompromis a vstřícnost z obou stran.
Předchozí