"Obzvlášť problém byl s "úctou " vůči dospělým, aby poslušně zdravila, neskákala do řeči, nedělala hluk a podobně. Nějak jsem neměla vůbec potřebu ji v tom cepovat."

Valkýro,

tak nezdravení a nepovídání si s dospělými chápu. Vím, že děti se dospělých stydí. Vždycky mi připadal hrozný takový ten přístup, jak se "cizí" dospělák (myšleno známá, sousedka, příbuzný, se kterým se často nevídá) na dítě vrhne, potřásá rukou, na něco se ptá a čeká odpověď. A ještě se k tomu jen ohne.

v takové situaci většina dětí vidí velkého dospělého a stydí se nebo se bojí.

Já jsem si v takových situacích vždy sedla na bobek, řekla jsem , ahoj, já jsem Konzerva, jsem mámina sestřenice a doufám, že se ti tu bude líbit. Támhle jsou kostky a vláčky, s těmi si můžeš hrát jestli chce. A pak jsem to dítě nechala, aby se rozkoukalo. A ono si hrálo a nebo bylo u nás, ale já si ho nevšímala, a ono se za chvíli otrkalo a pak už se chodilo ptát, nebo něco chtít apod.

No a to neskákat do řeči nedělat hluk - to záleží na situaci.