"Dle mého je lépe trvat na tom, co má dělat (pokud je to nutné). Ideálně by dítě mělo vědět, proč to má dělat. Pokud je tak malé, že neví, dá se drobet manipulovat nějakými nadšenými pokřiky pojď tady k tomu autíčku, podívej jak jede... (aby nevytahovalo knihy)."

Babi,

tohle fungovalo u jednoho dítěte.

U druhého vůbec. Dítě třeba stavělo bábovičku, jenže písek byl suchý. A vztekalo se. Říkala jsem "pojĎ, půjdeme támhle na to pískoviště, tam je písek mokrý, tam ti to bude dobře držet. "Odpověď byla vzteklé "ne, chci tady". Tak já znovu, "ale tady je písek suchý, vidíš, že se to sype, támhle je hezky mokrý, poj/d uděláme tam tu bábovičku spolu". "ne", další pokus o bábovičku a když opět rozsypala, tak vzteklé odhození bábovičky kamkoliv a rozmetání písku bez ohledu na to, jestli je někdo v okolí.