On se mnou mluvit nechce. Návštěvu doktora jsem samozřejmě navrhovala. Potíž je možná, že máme společnou lékařku, takovou bodrou, věřím, že s takovou se o úbytku testosteronu blbě hovoří. Ale vážně si myslím, že by mu hormonální terapie pomohla, stěžuje si na celkem typické příznaky - problémy se spánkem, návaly horka, podrážděnost.
Pokud zrovna nemá jednu ze svých nálad, chová se vcelku normálně, jenže ty jeho nálady jsou dost nepředvídatelné. Včera večer jsme spolu vtipkovali o tom, jak dcera balí na lyžák (hlavně make up a obří kosmetické zrcátko), dnes ráno bouchání dveřmi.