Petro, nevím jestli reaguješ na mně, o návštěvě doktora jsem nic nepsala, to mě upřímně řečeno ani nenapadlo. Od věci to samozřejmě není, pokud by měl nějaké zdravotní potíže nebo obavy (třeba mu něco je, bojí se, že je to blbé a k lékaři nechce - u mužů dost časté), ale těžko ho donutíš. A jestli by k něčemu bylo měření testosteronu, to fakt nevím. On by prostě měl vědět, že jeho chování je zraňující a že by se měl pokud možno ovládat, protože nikdo není povinen to dlouhodobě snášet, zvlášť, jestli neexistuje rozumný důvod (andropauzu jako důvod neuznávám, ženy taky nemohou být nesnesitelné celý přechod).
Ovšem jedna věc je častá podrážděnost a druhá to, že s tebou dlouhodobě nechce trávit čas, to je fakt blbé. Mít každý své vlastní aktivity je samozřejmě fajn, ale odmítat cokoliv společného, když důvod netkví v aktivitě, ale společnosti partera, to je naprd. Fakt nevím, co bych dělala (kromě odstěhování). Asi jedině se od něj pokusit psychicky odstřihnout a taky si ho nevšímat, případně vést "oddělenou domácnost", ale jak jsou v tom ještě děti, tak to je strašně divné ...