Tak přesně takhle podobně začínal náš rozvod. Manžel se lehce po 40. Roce začal stranit rodině ale i přátelům.
Vyjížděl sám na dlouhé vylety. Když jsem to zpětně analyzovala tak řekněme že 2 roky se to táhlo po malých krůčcích.
Nakonec požádal o rozvod. Tráva jinde byla zelenejsi.
Přesně.. nechte mě chvíli v klidu. Nechci s vámi hrát zadnou hru.. Jsem unaven. Nemůžete mi dát chvíli pokoj?

Dlužno říci, že nakonec již "všichni vedeli". Kromě mě. Já tak moc věřila, že má nejakou krizi osobní a ženskou NIKDY, až nakonec to dopadlo blbě.

Každopádně než se to lidé a já dozvěděli, že nekoho má, tak do té doby bys pohledala lepšího tátu a manžela. NIKDO by nikdy v našem okolí neřekl, že zrovna on. Adeptů na rozvod je v našem okolí hned nekolik. Nicméně chroničtí záletníci v tom umí chodit.
No a on asi našel 8. div světa.

Nicméně těch příčin chování může být.. můj tchán byl taky celkem na zabití, když se děti osamostatňovaly. On je takový pečující. Chybělo mu to. Když se narodilo naše první dítko byl úplně nadšen. A dodnes je. Ale musel si tím projít tou proměnou. Babi z něj byla chvíli na prášky. Paradoxně je zachranilo že museli začít pečovat o starou babi. To jim dalo zas smysl.
Myslím že tyhle chlapy pálí dobré bydlo. Neumí se odreagovat jinak než mručením. Přitom se jim "hovno děje ".