U nás jsou auta spíš manželova záležitost, já mám jen velmi poradní hlas (a nevadí mi to). Měla jsem tedy pár let i "moje" auto, které tedy ovšem taky vybíral manžel (já si mohla vybrat tuším ze dvou barev
), kupovalo se před narozením 2. dítěte s tím, aby se tam pohodlně vešel kočár a na sedadle spolujezdce šel vypnout air bag kvůli sedačce s miminem. Manžel měl tehdy služební auto, které si ovšem mohl (v dané cenové relaci) vybrat sám, takže se jednalo o rodinný kombík (Subaru). Nakonec s tím "mým" autem (červeny Renault) stejně jezdil většinou on do práce (bylo úspornější) a mně nechával doma to velké. Když jsem šla po mateřské do práce (a zároveň u nás zavedli parkovací zony), druhé auto jsme prodali, absolutně by se nevyužilo (pracuju na Vinohradech, tam bych nezaparkovala a ani by tam cesta autem nebyla rychlejší než MHD). Teď už i to "rodinné" auto máme jiné, SUV nikoliv proto, že bychom potřebovali jezdit terénem, ale jsme (a budeme) všichni velcí, tak kvůli místu. Já jsem chtěla hlavně velký kufr, manžel tvrdil, že tento je stejně velký jako předchozí, ale je to pravda jen částečně - objem je stejný, ale toto auto nemá mřížku, takže kufr nelze naložit až nahoru, tj. vejde se tam toho míň.
Z uvedeného plyne, že auto vybíráme hlavně podle praktických hledisek. Ta poslední auta jsme kupovali nová, přestože předtím manžel tvrdil, že je to blbost, že ztrácí na ceně vyjetím z autosalonu a za ideální považoval auto 3-5 let staré (předtím měl 2 taková). Ale asi se zhýčkal tím služebním nebo změnil názor
Jsem ráda, že nechce nějaké ty "prestižní" značky, cítím se mnohem líp s naším VW, než v nějakém BMW, kde mají lidé (včetně mě
), všelijaké předsudky, zejména tedy mimo Prahu. Manžel se stará dokonce i o pořádek v autě, tak nějak přiměřeně, nijak to nehrotíme. V autě jíme, zakázaná (manželem) je jenom čokoláda. Já se snažím zajistit, aby se z auta průběžně odnášely odpadky, kapsy u dvířek plné posmrkaných kapesníků a papírků od bonbónů mi vadí (když si všimnu). Toto auto není zatím (po 4 letech) ani nijak oťukané, kromě pomačkaných RZ
Manžel je šikovný a já zase opatrná (a po Praze jezdím dost málo), to předchozí jsme párkrát poškodili i víc, naštěstí, jak bylo služební, tak to řešil příslušný manželův kolega, to bylo hodně praktické. Bohužel služební auta pro osobní používání byla zrušena už před delší dobou (je fakt, že manžel ho v podstatě pro práci nepotřebuje, byl to spíš takový luxusní bonus v "lepších časech")