Ropucho, já jsem nikam do čtyř do rána chodit nechtěla, ani jsem si nechtěla domů vodit kluky, opíjet se nebo pořádat mejdany, nebo v čem by mi mohlo soužití s rodiči bránit. Cítila jsem se jako dítě, vůbec ne dospělá, maminka se o mě starala, já nemusela doma nic dělat a ani jsem netoužila mít vlastní domácnost, vařit, péct, uklízet, nakupovat, starat se o platby a aby všecko fungovalo. Až ten poslední rok, kdy už jsem byla vdaná a chodila do práce, jsem se těšila na to, až budeme žít spolu s mým BM, ale kdybych ho neměla, tak by mi soužití s rodiči vůbec nevadilo i nadále. A to jsem ani neměla svůj pokoj, měly jsme s maminkou společnou ložnici, svůj pokoj měl táta. Mně bylo doma u našich fakt dobře, oni se vůbec nepletli do toho, co dělám, kam chodím, ale znovu opakuju, já nikam po nocích nechodila, maximálně občas do divadla, to jsem přišla v 10, nebo na střední občas ples, to jsem přišla do půlnoci a párkrát diskotéka, taky jsem přišla do 10.