Ropucho, já měla celý život ráda klid a samotu. Na koleji nebo ve sdíleném bytě bych se cítila hrozně nešťastná. Ono to bylo i tím, že jsem byla jedináček. Nikdy jsem netoužila mít sourozence, naopak jsem byla šťastná, že nikdo neopruzuje. Pro mě je ideální občas si vyjít někam s kamarádkou a jinak být ve svém klidu a samotě. Mám to tak celý život, vždycky jsem se cítila špatně, když jsem nuceně musela sdílet s někým prostory a nebylo kam se zašít. Proto mě tak vyčerpávalo i mateřství, nemohla jsem děti vypnout a zavřít do ložnice, byly pořád se mnou ve dne v noci. Někdy jsem je večer nechala BM a šla se po tmě projít po sídlišti, abych byla aspoň chviličku sama. Kolikrát jsem na té procházce zoufalstvím brečela.