Ne každá vážná diagnóza je definitivní ani stejně vážná. Některá je sice závažná, ale po vyléčení přijde trvalé uzdravení. Jiná nemoc je celoživotní a léčba jen tlumící projevy. Možností je mnoho. Takže takhle těžko radit. Obecně pomáhá doufat v úspěšnou léčbu.

Mně pomáhá brečet, vykecat se rodině, kamarádkám a hlavně zjišťovat informace, i víc než co mi chtějí říct lékaři. Nedokážu jen nemyslet. Tohle má každý jinak. Pro dlouhodobější situaci je dobré si najít psychoterapeuta, protože nelze pořád dokola řešit jen s okolím. A kdybych měla pocit, že už fakt nemůžu a že mi pomůžou prášky, nechala bych si něco napsat. Reálně ale pomáhá jen čas a pokroky v léčbě.

Hodně sil.