No, já si myslím, že stereotypní představa, že chudoba generuje hodné a poctivé lidi se srdcem na dlani , zatímco bohatství citové deprivanty a cyniky, je taková odvěká útěcha těch chudších. V povídkách obrozenců nenajdeme chudé dítě, co by dalo někomu pěstí nebo plivlo na pana učitele, jsou to samí andělé. A my jsme se od toho moc neoprostili.

Pokud do lidských charakterů a vztahů zasahují peníze, tak neutrálně nebo kus od kusu.

Ale bohatí lidé (když nebudeme brát za příklad zločince Bělu a Mrázka) se k tobu bohatství nějak dopracovali, sice tam štěstí roli hraje, ale samo o sobě by nestačilo. Bývají to lidé vytrvalí, což taky hraje roli v tom sociálním (nefinančním) kapitálu, pokud se to předá z generace na generaci.

Jako, fakt si nezastírejme, že být bohatý, je fajn