babi,
nejde o to prezentovat válku jako něco "uklidňujícího" nebo děsně veselého a pozitivního - ale ty lidi to zvládli - pro mě jako dítě byla nejhorší ta nepojmenovaná a nekonkrétní hrůza - jako malé dítě jsem měla představu, že válku všichni prožili tím, že se třásli hrůzou někde "v lese", případně příkopu - když jsem začala rozum brát, tak mě překvapilo, že ty lidi bydleli, chodili do práce, seznamovali se, randili, tancovali... něco na černo, něco s omezením (např. nasazení - kterými si prošla většina mých prarodičů) - ale ty lidi žili...