Přidat odpověď
Já to (ne tak moc) zažila jen jednou, kdysi dávno pradávno, bylo to teda ve státním sektoru, tam jsem měla kancelář sama pro sebe a celkem málo práce, ale pracovní doba se musela dodržovat... Studovala jsem u toho dálkově druhou vysokou školu, takže jsem četla skripta a psala seminárky (to bylo nejlepší, když někdo nakoukl, "ťukala" jsem do počítače a tvářila se velmi zaměstnaně...). Myslím, že to tam tak funguje doteď...
To byla pohoda, kterou teď už neznám... Po příchodu jsme ve společné místnosti hromadně v poklidu snídali, chodili jsme na obídky a přiznávám, že kolikrát jsem po obědě v kanceláři si i zdřímla, když jsem byla v takovém tom siestovém trávicím útlumu...
No, odešla jsem odtamtud asi po 2 letech... Ale to bylo teda fakt hned po škole, byla jsem mladinká, rozhodně jsem tam nehodlala zůstat celý život, i když jsem trochu koketovala s myšlenkou, že bych si pořídila dítě, spolehlivě bych byla v klídečku na rodičáku...
Plat vůbec nebyl zlý, myslím, že to byla 11. nebo 12. platová skupina, což v dnešních cenách, jak tak koukám, je (pro lidi bez praxe, což jsem tehdy byla) tak 22 - 24 000 Kč hrubého + tam byly různé příplatky (osobní ohodnocení a tak) a třinácté platy... No, jako nic světoborného, ale za tu flákárnu + všechny možné vzdělávací kurzy zadarmo, toho nelituju ani dneska...
Co s tebou, to ti neporadím... Já tohle neznám, moji zaměstnanci makaj a kdybych měla pocit, že maj hotovo, dostanou další práci, která se "odsouvá", protože na ni nikdo nemá čas... Já bych to teda asi nevydržela, možná že zas tak nějak těsně před důchodem...
Předchozí