mám kolegu, který mi kdysi vyprávěl, co všechno kde dělal, jaký dost vysoký pozice vystřídal, včetně obchodního ředitele dost velké firmy, měl velkou zodpovědnost, šlo o velký peníze, měl od sebou hodně lidí, obchodní oddělení, a běžně se stávalo, že neměli co dělat, chodili na kafe a měli čas si u toho povídat, vyloženě ten čas pročekali

usoudil, že dost bylo zodpovědnosti a dohadů s podřízenými i nadřízenými, je mu skoro 60, před důchodem už chce mít klid. peněz má dost, takže mu nevadí učitelský plat, i když nemá praxi, zašije se ve škole a do důchodu nějak vydrží

Za těch pár měsíců ve škole se mu rozjela spousta zdravotních problémů, říkal, že tak uhiněný nikdy nebyl, kafe nestihne ani uvařit o přestávce, ne tak ještě vypít, když už stihne, tak sám, protože ostatní nemají taky čas, debaty s dětmi mu vyloženě nejdou, takže vůbec nemá pocit, že by teď byl v klidu

kdo není v práci spokojený, měl by ji změnit a zkusit to jinde, možná se pak rád vrátí, a nebo naopak, jako můj druhý kolega, zjistí, že je konečně využitý a spokojený, tomu je teda 35 a užívá si to, taky mě to jeho snad pátý pracovní místo, naprosto různý, do školy sem proto, že bude v poledne doma a bude mít prázdniny, prozřel, přestal nadávat a vzal to jako výzvu