Ještě mě v téhle souvislosti napadlo, že sem zkopíruju text, který psala veřejně moje kamarádka a myslím, že obsahuje dost důležité rady pro přímou pomoc lidem z Ukrajiny

Od čtvrtka se změnil svět. Poklidný život střední Evropy a velké části světa narušila reálná, v krvi se topící válka tak řečeno „za humny“ České republiky. První opravdový dopad vidíme na příchodu prchajících lidí. Je úžasné pozorovat aktivitu a účast desetitisíců Čechů na podporu lidí z Ukrajiny.
Dovolte mi však vyjádřit drobnou obavu a varování všem, kteří ve vrhli do pomoci, ujali se ukrajinských rodin, nabídli kus svých domovů, svých majetků, svého času i pohodlí. Mějte prosím na paměti, že
• Jejich reakce nemusí vždy odpovídat Vašemu očekávání
• Rodiny, matky, děti mají za sebou náročnou cestu ve velkém psychickém napětí
• Po prvních hodinách v bezpečí a se střechou nad hlavou se mohou naplno uvolnit jejich strachy, pochyby, zda vůbec udělali správné rozhodnutí uprchnout.
• Rozhoří se lítost nad opuštěním zbytku rodiny, domovů, majetku, zvířat…
• Může propuknout vztek, na který doposud nebyl čas
• Může dojít k naprostému psychickému kolapsu u dospělých i dětí
• Dohromady reakce uprchlých osob nemusí vyznít, tak jak jste si představovali. Nemusí vyjadřovat díky či vděčnost. Neznamená to, že ji nepociťují, jen v této extrémní situaci nebudou schopni něco takového vyjádřit.
• Děti, malé i ty starší, mohou působit, že je to nijak nezasáhlo. Mohou dál hrát na mobilech či tabletech své hry a domáhat se internetového připojení. Je to normální. Zásah do psychiky se může projevit kdykoli, i v delším časovém horizontu.
• Některé starší děti, především chlapci 15,16,17 let se díky okolnostem mohli velmi rychle postavit do role ochránce matky a mladších sourozenců, převzít roli partnera či otce a je potřeba s tím citlivě nakládat. Návrat k odpovídající roli může trvat dlouho.
• Také mějte na paměti, že mnozí přichází z dobrých socioekonomických poměrů, mohou být zvyklí na evropský standard a nemusí být schopni projevovat vděčnost za starý rozbitý mobil, rozšmajdané boty a použité hrnce. Opět, neberte to osobně, není to nevděk, je to jen vyjádření zoufalé situace, ve které se nedobrovolně ocitli.
A co tedy naopak dělat?
• Ptejte se na potřeby a přání.
• Nerozhodujte za ně, předkládejte možnosti
• Lidé v této situaci potřebují mít alespoň něco ve svých rukou a mít pocit, že řídí svůj osud. I kdyby to měla být možnost výběru mezi žlutým a červeným ručníkem.
• Přemýšlejte, jak byste chtěli, aby s vámi bylo jednáno v této situaci.
• Občas je největším luxusem zajistit kousek soukromí a klidu a nechat rodinu projít všemi stádii emocí jejich cestou.

(autor textu Jitka Barlová)