U nás není reálné, aby se naše zvyklosti, co se týká ježdění autem, moc měnily.

Manžel musí být v práci v šest. Pak se dvakrát týdně vrací a veze tchýni do stacionáře. Odpoledne ji tam vyzvedá. Mezitím ji vozí po doktorech.

Já vozím syna na půl osmou ke škole, pak pokračuju autem. Každé odpoledne končím v práci jinak a mám jiný program i s ohledem na synovy kroužky. Občas mívám HO. Být doma celý týden na HO kvůli ceně benzínu, to by mi asi brzy hráblo. Za rodiči budu jezdit stejně jako dosud.

Jedině snad starší syn, ale on směnuje, má nepravidelné dvanáctky a špatné spojení. Takže ani tam nejspíš ne.

Takže možná ve městech, ale z vesnic, jako je ta naše, to zůstane stejné.