Libiku, promiň, zapomněla jsem "a".
Jsem též matka jediného syna, kterého mám na světě , spolu s dcerou, nejvíc ráda, ale doufám, že svou vlast by bránit šel, i když bych se zbláznila strachy, a kdyby nedej bože padl, tak bych asi umřela žalem. Ale chci, aby i ostatní synové a otcové bránili svou zemi před nepřítelem. Můj tatínek mi vyprávěl, jaké to bylo v r. 38, když byla mobilizace a jeho tatínek narukoval, jak ženy plakaly a muži byli rozhodnutí bojovat. Jak se potom vrátil, sklíčený a frustrovaný, jak to bylo strašné, když přijeli Němci. Doufám, že tohle nikdy nezažiju! Přesto jsem stoprocentně přesvědčená, že bojovat proti agresorovi a bránit svou vlast je občanská povinnost.