No, třeba já mám hrůzu ze psů, když mě jeden vlčák jako dítě napadl. Tiše ležící pes přiměřeně daleko ode mě je pro mě teď v dospělosti už snesitelný, ale jinak pes (bez náhubku a vodítka a větší než nějaký gaučový ratlík) pro mě je stres, pořád se nutím ho sledovat.

V době, kdy dítě bylo malý, bych na takovou návštěvu, která psa nezavře jinam, nešla, protože bych celou dobu měla oči na dítěti nebo na psovi a byl by to pro mě velký stres...

(podotýkám, že mě ten pes napadl v přítomnosti i mého otce, i svého pána, a já jsem ho rozhodně nijak nedráždila, ani mu nebrala hračku, ani ho netahala za uši, nic takového... čili nějaký argument stylu, je hodný, on tam jen tak bude ležet..., by na mě fakt neplatil).

Moje dítě bylo jako dítě nepsový, nekoňový atd. - čili nikdy nechtěl si pohladit ničího psa a schovával se za mě (připouštím, že to mohl odkoukat ode mě), ale totéž dělal třeba i před koňmi (a to ode mě odkoukat neměl jak...)...

Čili, já bych se asi cítila trochu dotčená, že 1x ročně při "povinné" společenské návštěvě, se nemůžete přemoct a psa dát jinam, když já jsem se "přemohla" a přišla... Spíš bych se radši ani nepřemáhala, pokud byste k tomu nebyli ochotní, a prostě bych zrušila i tu jednu povinnou návštěvu... Ale připouštím,že je to hodně i o rase toho psa, malí mi nevadí, z velkých třeba ti labradoři (ale nesměj štěkat). Jinak, jak je pes větší a těžší než to dítě, tak (snad fakt s výjimkou těch labradorů) je ve své blízkosti nechci. A připouštím, že já nemám problém to říct a uvědomuju si, že je to trauma z dětství, čili prostě o zavření psa požádám s tímto vysvětlením a klidně i se sdělením, že jim věřím, že jejich pes je hodný, ale prostě to je pro mě velmi nepříjemné... Nestalo se, že by mi někdo nevyhověl.