ahoj Irmi,
máme dvě dcery, 19 a 17, 19 letá je na vysoké škole, mimo město, i mimo ČR, nevídáme se tedy nějak často. Ale voláme si často, řekněme jednou za dva až tři dny, určitě dvakrát týdné, volá v 90% dcera, často ale s provozními věcem, někdy se chce jen pochlubit, co zažila. Říká toho o sobě hodně, ale to je zčásti proto, že já jsem dle ní mega tolerantní matka - nevadí mi, když přijde z večírku v 5 ráno, když povídá, že byla opilá, že kouřila trávu ... beru to jako proces.
Jinak většinu svého volného času se mnou netrávila ani předtím, to byl covid, takže byla hooodně doma na mobilu, špatně to nesla, málo s kamarády ... a já jsem to taky špatně nesla, moc nekomunikovala, asi jak píšeš Ty, vše jako z "chlupaté deky" A když, tak byla protivná. O velkých prázdninách se to zlepšilo - změnilo - najednou zase začala více komunikovat. Ona i předtím, když šla na večírek, spontánně vykládala, co se tam dělo. Kdo zvracel, jestli jí bylo / nebylo zle a tak ... počítám, že mi 100% neřekla vše. Jinak já jsem abstinent, nepařič, neoslavovač, nevečírková ... domácí osoba.
Takže věřím, že i Tvé dcery se to změní, uvidíš, že jakmile Tě bude potřebovat - rada, cesta do cukrárny, ozve se. Nabízela bych jí, jestli se mnou nechce někam zajít, taky jsem to tak dělala ... i když dcera často řekla ne.
Teď jsme o víkendu s mladší byly za starčí na návštěvě a já jsem tedy koukala, došla mně doprovodit věčer i do ubytka, holky spaly spolu na koleji, ráno už volala, kde jako jsem
Bylo to milý. A před rokem, když jsme byli společně na horách, tak byla protivná a kromě večeří a pár společenských her se tvářila, že jsem prapříčinou covidu a jiného neštěstí světa.
Mladší je teprve 17, takže je doma. Navíc naše mladší má nejlepří kámošku, který je 14, ehm. Takže z toho je vidět, že je prostě duševně zatím jinde. Tak to moc nemohu posoudit. A ta tedy sama někam chce se mnou chodit - většinou tedy na dortík do cukrárny - jsme obě hooodně na sladké