Hezky napsáno, babi.

Já bych tedy ještě Irmi poradila, pokud může, tak prostě občas - častěji za dětma zajet.
Já znám rodinu, kde mají hoodně úzké vztahy, líbí se mi to moc, ale my k tomu asi nesměřujeme. Mají společnou firmu / mateřskou školku a pracují tam teď už všichni - rodiče, dospělé děti se svými partnery a jejich děti, vnoučata majitelů, školky vychodily. Je to super. MAjí se všichni děsně rádi, mohou se na sebe 100% spolehnou - jezdí spolu skoro na všechny dovolený. Ponorku nemaj.

A ano, cíl "projektu" je děti osamostatnit, ale někdy to holt bolí. Mně taky, i když vlastně s dcerou mám super vztah! Jak říká manžel - bodejť by ne, když jsi jí k dispozici vždy, když něco potřebuje. Ale říkám si, že o tom to je. Mít rodinu jako takový okruh, na který se mohu spolehnou. Sama jsem jedináček a rodiče už nemám