Irmi,

já jsem taková, že bych stejně komunkovala. Když to s tu naší starší chvíli nešlo, tak jsem jí aspoň psala "mám Tě ráda" a podobný výplody , aby prostě věděla, že tu pro ni jsem. Měla třeba v covidu potíže ve škole, nechtěla o nich mluvit, až to dopadlo tak, že učitel, ač Evi dospělá, psal mně ... že pokud neodevzdá cosi, bude mít problém s maturou - sekla se a nic o tom neřekla dříve. Nakonec vše samo dobře dopadlo.
Ale prostě řekněme ten půl rok, možná rok byl divný, hodně divný. Jako by byla cizí. TAky na vše reagovala podrážděně a negativně. Ale prostě to přešlo. Napřed mně to hodně mrzelo, pak jsem byla vytočená, a pak jsem si řekla, že jí budu psát a říkat, že ji mám ráda, ať se děje, co se děje.
Nutno říci, že dcera přítele nemá, má kamošky, kamoše, a ani přítele nikdy neměla. Tohle možná může být jiný. Ale tipuju, že bude "rychlá" po mně, takže to přijde později.