Možná jsem divná, ale mně dotazy typu "jsi oki" a nějaká stručná odpověď, přijdou fajn a jako úplný minimum. Pravda je, že já s rodiči toto nikdy neprožívala. Máma umřela, když mi bylo 19, nechápala jsem, pak jsme zůstali s tátou sami, já v Praze, on na Moravě ... nic moc. Jezdila jsem domů, co to šlo. Volala jsem, co to šlo. Byla jsem ráda, kdykoliv zavolal. A to jsem taky měla už přítele, ale prostě táta byl táta.

já si prostě pořád říkám, že občasnou SMSKou typu - mám Tě ráda, se nic nezkazí. A že pokud dcera studuje na vš a Irmi ji živí, tak by nějaký zájem mohla brát ...

Ale asi jsem mimo. Já bych moc ráda měla s dcerama vztah napůl "kamarádský", ne že se mnou budou chodit do klubu, ale že prostě občas zavolaj, poptají se na zdraví ... jak se daří, a když holt budou hooodně zamilovaný, nepřijde jim divný, že se ptám já.

Vlastně holky to vidí i na vztahu my rodiče a manželovo rodiče. Taky si určitě jednou týdně voláme, tak trochu víme, co kdo dělá.