Mně takový přístup připadá drzý. Aje fuk, jestli to je vůči matce nebo někomu jinému. Jenže vůči někomu jinému by si to většinou puberťák nedovolil.

Ale připadá mi, že je to takový trend. Že puberťáci moc neumějí komunikovat, furt si jen píšou krátké zprávy přes sms nebo přes chaty, ale když je potřeba něco složitějšího vyřídit, do toho nejdou. Snažím se dětem vysvětlit, že když je nějaký problém, většinou se lépe vyřeší při osobní komunikaci nebo alespoň přes telefon než tím, že pošlu zprávu přes instagram. A dělají to jak vůči sobě navzájem tak i vůči jiným. Třeba u nás je hromada nějakých knih, co si pro ně má přijít nějaké dítě. říkala jsem svému dítěti, ať dotyčnému zavolá a domluvíme se s ním, přitlačí ho, ať buĎ do x přijde nebo že to vyhodíme. Ne. Píše mu jednu zprávu. pak druhou. Dítě odepíše, že neví, kdy přijde. A to moje to zase neřeší. Kdyby si zavolali a vyřikali, bude jasno.

A vůbec nechápou, že osobní nebo telefonní hovor je ve výsledku bude stát mnohem míň času než věčný dopisování si.