Mám v bytě všechny vděčný. Jednu rodinu z Charkova a studentku z Mariopoli co sebrali cestou už oni. Přijdou mi hodně skromný a pracovitý.
Jsou to vzdělání lidé. Co uz na podzim byli nuceni utéci z Donbasu do Charkova. Protože se tam děli šílené věci. Zajímavé, že nás na podzim média neinformovala.
A po asi né půl roce utíkají znova. Jejich děti přišly dvakrát o kamarády.
Momentálně jsem jim společně s dalšími zajistila kde co. A hodně hodných lidí mi s tim pomohlo. Neříkám, že luxusně,ale funkčně.
Nyní se věnujeme dalším rodinám. V našem městě jich moc není. Rozhodně tu asi nehrozí přehlcení ničeho. Ani škol si myslím.
Jen řeším co se studentem je ji 21 a studovala logopedii. Přijďte mi naprosto šílené, že skončí jako prodavačka. Takže jsem tu prolezla co píšete o pomoci a toto se tu zatím neřešilo. Tak nic. Budu pátrat jinde, podle mě by měla studovat. Přece musí být šance, že bude studovat. Doufám, že už není sirotek.
Z cesty mají taky hrozný zážitky.:-(
Nečekám nic. Je to potřeba tak se snažím trochu pomoci.
Třeba já sehnala i učitelku češtiny. Dlouhodobě pracuje s Ukrajskyma lidma.
Ty moji se vracet nechtějí, chtějí mít klid pro výchovu dětí a né neustále utíkat před režimem/ valkou a kde čím.
Dávám za pravdu Yuki, náš chlapec 10 let, není v dobrém psych. Stavu.
Miminko si to neuvědomuje. A Druhý kluk je v super pohodě. Až neuvěřitelné.
Jedou nám sem další. Tak uvidíme.
Třeba o těch co se přivezli 24.-25.2. nevím skoro nic. Mám je moc daleko.