"ukrajinština je podobná češtině, víc než ruština, nebála bych se toho"

To jim podle mě paradoxně komplikuje situaci. Základní porozumění nastupuje poměrně rychle, ale pak jim ta podobnost brání vnímat detaily a dostat se na další úroveň jazyka. Pozoruji u nich to samé jako u dětí s VD, které někdy jakoby ustrnou ve vývoji, protože "takhle jim to stačí".
Já byl doma. To Petr. To krásné (místo červené). Apod. A PPP u takového dítěte klidně vyhodnotí, že může do školy - navíc bez jakýchkoli podpůrných opatření.
Taky teda letos posílají do školy i české děti s VD a vyjadřováním na podobné úrovni.

Dále už jsem si všimla, že právě děti z ukrajinsky a rusky mluvícího prostředí dávají přednost společnosti českých dětí s VD, což je vzájemné, protože je to pro ně jednodušší.

Řešila jsem to i s několika psychology a speciálními pedagogy a dozvěděla jsem se všechno možné. Počínaje tím, že je to skvělé, protože tak aspoň obě strany prolomí sociální izolaci způsobenou komunikačními problémy až po to, že je to špatně, protože je to překážka jejich rozvoje.