K tomu roku 1968 je ještě třeba říct, že jednak jsme v roce 1968 úplně nevěděli, že to dopadne špatně (během začátku okupace, ba ani půl roku poté o normalizaci nikdo nemluvil), jednak nám dlouho vládli stejní komunisté (Smrkovský, Dubček, Svoboda), jen vyměnili tu ministra, tam ředitele televize, pak hlasatele, pak zakázali spolek či časopis, pak se upálil Palach, ale až do srpna 1969 se nic nedělo. Normalizace se rozjela až po velkých demonstracích 21. srpna 1969 a hlavně v letech 1970-71, kdy nejprve bylo vyloučeno kolem 350000 členů KSČ a pak došlo k prověrkám v zaměstnání, kde nesouhlas s invazí vojsk 5. států VS znamenal vyhazov, ztrátu místa. Pozdní souhlas znamenal jen naději a často též sesazení, propuštění z VŠ. (Takto naší ZŠ zaplnili bývalí VŠ a SŠ pedagogové, kteří si posypali hlavu popelem, ale stejně museli odejít - díky za ně, škola to byla kvalitní.) Řada lidí musela k lopatě, přišla o souhlas ke své profesi, ale politických vězňů byly jen stovky, možná malé tisíce.

Z toho, co publikoval Putin ( je jasné, že chce Ukrajinu rozdělit na 5 částí, největší připojit k Rusku - Novorusko (= Charkov + Luhansk + Donětsk + celé pobřeží až po Oděsu + Moldavské Podněstří), malou Ukrajinu kolem Kyjeva (zřejmě ruský protektorát), Volyň a Halič (? běloruský protektorát - izolace Ukrajiny od Polska), Podkarpatskou Rus (tu naší) - pod kontrolu Maďarsku a Bukovinu (vrácené malé území Rumunsku zabrané na počátku WW2 Stalinem - zbytek je Moldavsko).

Počítá se s denacifikací = popravy a koncentráky (pracovní síla na obnovu Ukrajiny do smrti vyčerpáním a hladem), likvidace ukrajinských elit a bojovníků, vypalování vesnic za pomoc partyzánům, ...

To je úplně jiný úděl než po roce 1968 u nás.