Zacala jsem loni, jsem ve 3. semestru a uz je jiste, ze budu studovat 4 roky. Je to me prvni VS studium. Je to na neco skvele i znicujici.. Pecuji s otcem o mamku po mrtvici, takze ted mam vlastne jako zkraceny uvazek a obcas jsem doma vic pred zkouskama. A zkousky jsou ve vsedni dny a to jsou dalsi dny, kdy k rodicum nejdu. Je pravda, ze jsem dost zakrnela, protoze pecuji 10 let a mozek proste upadal a upadal. Skolu mam kazdy patek, nekdy on-line nekdy osobne. Zvykla jsem si na on-line a ted me to ve skole obtezuje, stejne tak zkousky. Jeste, ze mam v poradku srdce, protoze jinak uz bych byla po infarktu nekolikrat. Kazda zkouska je skoro ma smrt a kdyz je osobne, tak to nesu jeste mnohem hur. Deti jsou cerstve dospeli a doma. Muz je na nervy, ze jeste nez skoncim budou na vysokych i obe deti a on se zblazni, z tech nasich nervu na pochodu...
Skolu na nic nepotrebuji, ale nechtela jsem delat uklizecku nebo u pasu az dopecuji... Rozhodne patrim mezi nejstarsi studenty na fakulte, kdyz se tak v ty patky potkavame na chodbach a v provazanych vyukach. A ti co jsou jako ja, uz tituly maji (v UISu jsem je hledala mezi spoluzaky). Vetsina jich ve skole odpadla behem prvniho rocniku, protoze je to proste velmi narocne na cas, nervy, mozek nemysli, usinam u toho uz odpoledne, kdyz me ten predmet nebavi.. A neni to obor, o kterem jsem neco vice vedela uz predem. Treba muj jediny spoluzak, se tak nenadre, protoze v oboru ma ucnak, pak SS a jeste v tom dela a tak to na co je musim vyvinout nadlidske usili, on uz proste zna ze zivota. Nekde mi vyucujici zjevne ulehcuji - treba anglictina, ale tak je nas takovych naprostych zoufalcu asi 5 a osatni jsou 25 - 30.