Libiku, já jsem si myslela, že když se budu hodně snažit uvěřit, že to pocítím v srdci, tak jako lásku, radost, smutek. Prostě najednou budu vědět. Jenže i když jsem se modlila, ať mi bůh dá nějaké znamení, ať něco pocítím, nestalo se vůbec nic. Naopak se mi do rukou dostávaly knihy a články, které podporovaly racionální myšlení, rozebíraly rozpory v bibli, jedna kniha byla o tom, že neexistuje žádný důkaz o tom, že někdo jako Ježíš Kristus vůbec kdy žil, všechny zmínky o něm jsou buď křesťanské nebo falza. Prostě se mi nepodařilo uvěřit, naopak jsem se utvrdila v přesvědčení, že Bůh prostě nemůže existovat. Čekala jsem od víry také jako Valkýra, nějaké vnitřní zklidnění, smíření, objevení nějakého vyššího smyslu toho všeho. Mrzí mě, že nejsem věřící, myslím si, že bych byla šťastnější.