No ten můj tedy ne. A je to ironie, když jsme se dali dohromady, chválila jsem si, jak si vždycky skvěle pokecáme. Asi má dojem, že už jsme si všechno řekli.

On si tedy chce někdy povídat, zásadně si k tomu vybírá moment, kdy si konečně sednu ke kafi a četbě a mluví na mě zezadu ze dveří kuchyně, takže se musím otočit úplně o 180 stupňů. když vstanu a sednu si jinak nebo ho poprosím ať popojde, přestane ho konverzace bavit .

Další jeho oblíbený čas ke konverzaci je když spěchám na autobus, to pak začne rozebírat věci jako možné budoucí investice a tak...