Konzervo, a ty jsi čekala, že víra by tě mohla "napravit" k tomu, abys i unavená měla více trpělivosti s otravným bližním?
To opravdu nefunguje ... Ať s vírou či bez víry, můžeš se určitě trénovat k většímu vnitřnímu klidu, k tomu, aby tě malichernosti nevyváděly z míry, aby ses dokázala ovládat, nepodléhala hněvu, odmítala lidi laskavěji atd. atp., ale to musíš CHTÍT.
A je jedno, jestli chceš sama kvůli sobě, nebo proto, že chceš potěšit Pána Boha. Ano, věřící je k některým věcem veden, obecně řečeno by měl využívat veškerý svůj potenciál k tomu, aby činil svět lepším. Ale musí chtít. Víra v Boha ho v tom snažení může provázet, ale práce je na člověku.

Nevím, s jakým církevním společenstvím jsi udělala zkušenost, píšeš, že jsi byla mladá.
Já jsem v mládí v devadesátých letech nahlédla k ledaskomu včetně jehovistů, adventistů ... a také mě zdaleka všechno neoslovilo nebo naopak zcela odradilo.
Lidé praktikují víru různě, Písmo také vykládají různě a někteří lidé a některé způsoby mají daleko k tomu, jak to cítím já.
Takže ono také záleží, kdo a jak ti zprostředkuje zkušenost.