V prvním okamžiku jsem měla cukání jít zjistit, kolik druhů louhů doma mám

Zásady... no, to, co považuju za opěrnou kostru poměřování míry etičnosti svých rozhodnutí, bych asi nenazvala zásady, protože v tom výrazu vnímám obsahově převahu rigidity nad správností.
Soubor hranic a kotev a přesvědčení, které mi tu opěrnou kostru tvoří, se snažím mít řekněme pevnou, ale bez rigidity, a snažím se ji průběžně kalibrovat na svět, který vnímám kolem.

Nějak nevěřím tomu, že bych byla v době, kdy se ve mně zásadní principy usazovaly (asi hlavně v dospívání), měla takový rozhled, že bych nevytvářela zkratky a zkreslení. A nevěřím tomu u sebe teda ani teď :) Takže sice rozhodně nebourám svou vnitřní kostru při každém zaváhání nad správností toho či onoho, ale zas na druhou stranu ji klidně průběžně parciálně demontuju a přemodelovávám.
Stejně, jako to dělá moje tělo se svou kostrou tělesnou - taky se mi kosti pořád mírně přemodelovávají, jak reagují na tělo/svět v aktuálním stavu (na růst, na těhotenství, na změny zátěže...) A i během přemodelovávání se moje tělo nerozplácne jak medúza, z níž by kosti naráz zmizely, protože zásadní části kostry jsou pořád oporou a remodelace probíhají jako kontinuální proces. A tak ani to, co se mi nechce nazvat slovem "zásady", ale prostě něco jako moje vnitřní usměrňovací mechanismy, se nikam neztrácí, jen to kontinuálně reaguje na zvyšování mého povědomí o věcech, o kterých jsem kdysi nevěděla, na měnící se dílčí věci ve světě blízko i daleko... a tak se podle toho v kontinuálním procesu zpřesňují, upravují, remodelují :)