No jasně, je ale třeba upozornit, že není věda jako věda. V matematice můžeš mít exaktní důkaz proto, že jsme vytvořili matematický svět logiky pomocí předpokladů, axiomů a k tomu aparát, který umožňuje dělat ty důkazy (logiku). Tím ale nejsme v našem světě, jen v jeho určitém modelu, který obstojně sedí s našimi zkušenostmi. (Kdyby aritmetika říkala, že 10 - 3 = 8 a my viděli, že to není pravda, tak by bylo něco hodně špatně s tím, jak ji budujeme. V dějinách se to už nejméně jednou stalo kolem teorie množin.)

Fyzika taky modeluje svět a snaží se, aby její model co nejlépe popisoval děje ve reálném světě. Přitom se několikrát musela opravovat základní paradigmata. (Galileo, Torricelli, Einstein, ...) Měřeními se snaží potvrdit předpokládaný model a naopak budovat model světa který zahrne "podivná" měření. Pokud něco platí a pak se to už po léta používá v praxi, zvláště inženýrské, lze říci, že je to už opravdu realita. - A přesto to nemusí platit obecně (viz Newtonovská fyzika vs. teorie relativity). Ostatní přírodní vědy často prostě svět popisují a hledají do určité hloubky vysvětlení.

Ale co humanitní obory. Tam sice dnes často hodně pomáhá statistika a matematické modelování, ale to má své meze, protože se zabývají velmi složitými systémy a prakticky celým lidstvem, nebo světem.

A třeba víra má hodně z historie a z dalších věd: Historická věda vcelku potvrdí, že zde byla židovská království, že římské a antické reálie příběhu Ježíše Krista i apoštolů sedí, že opravdu v době popsané v Bibli vznikla církev navazující na kázání historické postavy Ježíše z Nazaretu.

Literární a textová kritika potvrdí, že zachovalé texty, svitky a úlomky starého a nového zákona se opravdu až na malé detaily (pár sporných veršů a míst, ostatní věci jsou slovní jednotlivosti a gramatika) slušně protínají v stejných textech které vznikly v 1. století (Nový zákon). Bible je nejlépe historicky zdokumentovaná antická kniha, lépe než cokoliv jiného z antiky.

Výběr svatých textů Židů byl už v Ježíšově době dost jednoznačný a rozhodovalo se o pár textech, což krátce po smrti a vzkříšení Ježíše definitivně zakotvila židovská synoda. Výběr NZ textů byl uzavřen sice až ve 4. století, ale ze zachovalých spisků z 2. století víme, že opět na pár jednotlivostí byl soubor už jednoznačný.

To všechno jsou ty vědecké podklady. Jenže pak následuje něco, co se děje v psýché - v duši. Jde o to, zda nejen uvěříme vědě (to bychom měli), ale ty texty nesou určité svědectví, o tom, kdo je Bůh, že nás miluje, o vzkříšení a setkání s Ježíšem, o určitých nárocích na člověka atd. A to tvrdí pisatelé, u nichž známe něco z jejich textů a čato i z historie o jejich životě a také mnohdy umučení pro jejich svědectví. A jde o to, zda těmto historickým svědkům uvěříme.

A vedle toho je tu svědectví lidí kolem, kteří v Boha aktivně věří, důvěřují mu. A jejich svědectví.

A tohle všechno nás sice může rovnou dovést k víře, ale častěji k hledání, ale to je dobře: Bůh říká, že hledání sebe odměňuje. A odtud plyne třetí zdroj - vlastní zkušenost.

A člověk, který má tyhle podklady, by to imho měl dokázat vyhodnotit ve prospěch rozhodnutí pro Boha a křesťanství (a tady mluvím opravdu o výlučnosti křesťanství).

Ale celý svět je pokažený včetně nás a proto musí k tomu přistoupit ještě čtvrtý prvek a to je dar milosti víry. Bůh nám musí uvnitř pomoci mu začít důvěřovat, protože jsme prostě logicky různě rozbití a nedůvěřiví. Proto se k víře nedá nutit, ale je to dar a milost.