já jsem nikdy nic co mám, nepovažovala za samozřejmé a i když jsem i v kontextu ČR spíše chudší - tzn. zcela nemajetná, co se movitých a nemovitých věcí týče, se zanedbatelnými úsporami - vždycky jsem si zřetelně uvědomovala, že jsem se narodila v privilegované části světa a že se mám dobře bez jakékoliv své zásluhy

Nikdy jsem si neuměla "užívat", vrchol hédonismu je u mne sežrat čokoládu a zapít ji kafem a mít i toho nohy na stole, takže hédostické užívání si každého okamžiku je pro mne nedostižná meta

já to žití pro daný okamžik chápu tak, že se musím bránit tomu, abych se nenechala paralyzovat myšlenkou, že možná nic nemá smysl, že možná všechno brzy skončí, že možná je jakékoliv úsilí vlastně zbytečné - a abych se dokázala soustředit na výzvy daného okamžiku - tedy to, co je třeba dělat a řešit a zlepšit TEĎ. Pro mne fakt každodenní boj s pocitem marnosti ....