Moje děti nevědí, co k Vánocům, vlastně mají vše, ale zpovykaní teda nejsme.

"Svět se mění" jsem za poslední roky četla tolikrát, že jsem fakt zvědavá, jestli se změní, zatím se vždy vracel do normálu, akorát se vždy našlo něco, co to zhatilo.

Žiju okamžikem, raduji se z každého ničeho - to mi přijde takové smutné chytání se stébla. Připomíná mi to podivné diskuze o rouškách - roušku mám ráda, protože nemusím používat rtěnku. Mě by takové uvažování naopak ještě více frustrovalo.
Žijeme normálně, snažíme se pomáhat, nějak mě nenapadá, co by se u nás poslední dobou změnilo.
A taky máme poslední dobou tolik práce a plánů, že nějak nemáme čas přemýšlet nad změnou světa.