Přidat odpověď
Až asi do poloviny tvého líčení jsem chtěla odpovědět ANO, znám, přesně tak to říkal syn – nepotřebuji formální vzdělání, najdu si sám, co potřebuji… k maturitě nešel, má tedy základní vzdělání, normálně pracuje, „nedohnalo“ ho to (ještě?), je mu 26 let, má tříleté dítě, ………………….. ALE nikdy nebyl delší období smutný, bez zájmu. Je a byl naopak hodně aktivní, vždy pro něco zapálený (i když to něco se relativně rychle mění). Školu začal fyzicky opouštět až v septimě (sextu tedy strávil na střední v USA) - zařídil si IVP na vrcholový sport, mentálně v průběhu oktávy, formálně až před maturitou, a do té doby neměl hodnocení nijak špatné.
K psychologovi jsme ho dostali, ale nemělo to na jeho názor na formální vzdělávání žádný vliv.
U vás to bude spíš o tom depresivním ladění, než jenom nezájmu o školu.
Pokud se chce živit jako programátor, a má pocit, že školu k tomu nepotřebuje, tak co s ním probrat, zda je schopen se programováním živit již od tohoto léta? Že by si zkusil najít práci, která ho bude bavit i živit dříve, než opustí školu (syn dříve pracoval, než rezignoval na maturitu). Buď se mu to podaří, a budete všichni klidnější, nebo se mu to dařit nebude a zkusí trochu zabrat v té škole, aby postoupil do dalšího ročníku.
Předchozí