Já si osobně myslím, že spousta mladých dneska poměřuje život nás "starých" a nechtěj takhle skončit.

Což je taky úplně normální. A je otázka, jak žijete a proti čemu se "vymezuje".

Moje máti celý život dělá (maturitně úrovňovou) kancelářskou práci. Já jsem chtěla hodně studovat, abych mohla "žít líp". V 18 (natož v 16) jsem si určitě nedovedla představit, že ve 40 budu v podstatě dělat totéž - (byť vysokoškolsky úrovnňovou) - furt z větší části kancelářskou práci, ale samozřejmě v principu na stejné úrovni - ráno do práce, pak domů, děti, domácnost..., spát... (ano, mám to pestřejší, víc kvalifikované, vydělám si víc..., ale realisticky - ty životy se zas až tak dramaticky neliší...).

Samozřejmě tím pádem je tu riziko, že dítě v tom vymezovacím věku bude chtít být "bez vdělání", protože opak "budu mít lepší vzdělání" těžko může volit, když má oba rodiče vysokoškoláky atd. Ale doufám, že když jsme to zvládli u staršího, tak u mladšího to půjde taky... Velkej syn vypadá velmi etablovaný v námi nastavené sociální skupině a profesních krůčcích... - tak věříme spíš v "nápodobu" než ve "vymezování se".