Taky nám syna v modu "otec neznámý".

Rozdíl je ale v tom, že jsem si ho tak cíleně "pořizovala".
Takže syn od malička žije v tom, že tátu nemá, že já jsem ho hrozně moc chtěla, tak strašně moc, že jsem si k tomu nechala pomoct od lékařů.

Než umřela partnerka, žil v modu, že má dvě mamky. Po její smrti je se mnou sám a po otci vůbec nepátrá, neprojevuje nějakou frustraci ani zvědavost (jemu 12), myslím, že se cítí chtěnej - často mu to zdůrazňuju, jak jsem ho chtěla a že jsem chtěla právě jeho

Jenže to je pro dítě úplně jiná situace, než když ví, že tam někde otec je, a ten otec vůbec nemá zájem. Přemýšlím, jak by se tohle už od malička dalo dítěti podat způsobem, aby se cítilo všeobjímajícím způsobem přijímaný, ale zároveň mu nekecat....