Libiku, táta mého kamaráda, dnes pán v důchodovém věku, stále ještě parkuje v garáži u letiště na Borských polích. Dnes už mu tam alespoň jede MHD, ale celé dětství mého kamaráda to měli tak, když chtěli jet autem, že sedli na jedné konečné stanici do tramvaje, na druhé vystoupili a pěšky ještě museli kus ke garážím. Přitom míst k parkování přímo před domem tehdy bylo dost, ale auta rezla, tak je měli radši v garáži za městem.